Poloha "Babičák" je umístěna nad dyjskou nivou, kudy vedla od nepaměti stezka nebo cesta nepochybně pravěkého stáří od soutoku Moravy a Dyje proti toku řeky směrem na severozápad do vnitrozemí. Prozatím ojedinělé nálezy zlomků nádob a rohovcových nástrojů dovolují uvažovat o osídlení tohoto místa v mladším úseku starší doby kamenné (paleolitu), ve starší době bronzové a železné. Tehdy zde žil lid únětické kultury (asi 2000 - 1550 př. n. l.) a věteřovské skupiny (kolem 1550 - 1500 př. n. l.) v rámci starší doby bronzové a lid horákovské kultury ze staršího úseku doby železné. V půvabném, úrodném údolí "..... krajinky rázu italského ... " byly u vsi Dyje (Milifron či Mühlfraun) založeny bohaté vinice již ve středověku, z nichž se odváděly desátky řádu premonstrátů v Louce u Znojma. Nejkvalitnější vína se rodila na slunných svazích dyjských teras. Pole dále bývala osázena melouny, paprikou a zeleninou všeho druhu, z ovocných stromů se zde dařilo především meruňkám a broskvím. Přítomnost vinic také dokládají německé pomístní názvy tratí Pelzweingarten a Bergweingarten. V době po skončení třicetileté války bylo kolem vesnice 180 měr (asi 34,5 ha) starých vinic. K roku 1678 žilo v obci 26 poddaných louckého kláštera, kteří již obdělávali 240 vinic.